Věřím, že hlavním tématem většiny článků, které jsou napsány v Čechách, je jasná podpora jedné, nebo druhé strany, což většinou záleží na tom, zda je člověk zastáncem pravicových stran, či levicových. Tento článek nebude takový – nemyslím si, že názory se musí dělit napravo a nalevo, že polarita člověka je jen sever a jih, či plus a mínus, Východ nebo Západ. Myslím si, že každá mentalita národa má něco do sebe, že skoro každá země má být na co pyšná a kdybychom měli dělit lidi na „Rusáky“ a „Amíky“, že bychom se daleko nedostali. Avšak podle mě bychom se měli spíše než na Východ a na Západ koukat na sever, protože na severu leží naše budoucnost.

I když se nám na první pohled zdá Amerika, čili Západ, jako svatý grál moderní civilizace, má plno vlastních much, problémů a nedostatků a za alarmující považuji to, že i když víme každý nedostatek každé země od nás na východ, zprávy ze západu jsou většinou celebrity, bohatství, zajímavosti, nebo také demonstrace a přistěhovalci. Nyní bych se chtěl zmínit o něčem, co většina pro-amerických Čechů neví – Amerika má těžký problém s rasově motivovanou policejní brutalitou, diskriminací menšin (černoši, ateisté, Mexičani). Tento problém je o tolik větší, protože jej Američané zcela ignorují, až na drobné útvary lidí, kteří jsou často označováni za příliš liberální, příliš extrémní. Avšak pro nás, pro které je i jeden zastřelený člověk od policie šok, je americká mentalita stejně tak vzdálená, jako ta ruská. Měl bych být fér, zmínit se, že Amerika je nejbohatší země na světě a ti, co jdou s ní, jsou ti, co budou žít v bohatství a prosperitě, ale to snad až na některé zaostalé existence všichni vědí.
Nyní se podíváme na Východ, na smradlavou pracovitou Čínu, která ale bohatne rychleji než Amerika, a na rozpadající se Rusko, které i přes všechny své problémy má pořád ty nejvěrnější a nejposlušnější obyvatele. Mohli bychom se také dívat na Kazachstán, Turkmenistán a tak dále, či snad na Saúdskou Arábii, kde by průměrného Čecha nevěřícího stál nedostatek víry hlavu. Ovšem, jelikož o těchto zemích není tolik zpráv a žhavých novinek, průměrnému člověku zůstane Vzdálený i Blízký Východ pořád vzdáleným.

Takže my, Češi, Středoevropané, máme nyní možnost se přimknout k Evropské unii, přivřít oči nad imigrací a brát ji jako naší morální povinnost, bohatnout společně se zbytkem Západu a nechávat se pomalu, ale jistě obírat o soukromí a naše malá tajemství od všudepřítomné internetové vládní organizace, či snad se obrátit na Východ? Žít v pevné rodinné pospolitosti, mít svá tajemství a drobné podivnosti, žít s pevně danou vládou, až snad diktátorskou rukou?

Nechci žít ani v jednom! Proto, když už se máme někam obrátit, obraťme se na státy jako Norsko, Dánsko, Švédsko, nebo Finsko. Bohaté státy s extrémně nízkou kriminalitou, vysokou vzdělaností, vysokou morálkou, liberální politikou vůči jejich vlastním a těžce konzervativní politikou proti přistěhovalcům. Proč bychom si měli vybírat z dvou stran, když existuje třetí možnost? A slyšeli jste někdy Nora si stěžovat na to, jak to mají v jejich zemi těžké? Proč raději nepostavit ideály naší budoucnosti místo na dvou stranách s obřími problémy na straně třetí, která, byť nepoměrně maličká, dovede ze sebe udělat světovou špičku?

Ukazuje se, že dualita voleb je stupidní. Pokud jsou před vás postaveny dvě špatné možnosti, určitě existuje možnost číslo 3, která, ač někdy k nenalezení, stále se někde ve stínu povaluje.